Pokud dýcháš ústy nebo chrápeš, měj se na pozoru! Umí ti to zhoršit vzhled obličeje
S tím, jak se posouvají vědecké poznatky stále dopředu, se stále více vynořují studie a zjištění z na první pohled okrajových témat zdraví a medicíny. Častokrát se však jedná o zajímavé poznatky s přesahem do praktického života, přesně tak jako nové poznatky ohledně vztahu dýchání a vzhledu obličeje.
Už na střední škole se učí ohledně správného dýchání. Dýchat je třeba nosem a to zejména kvůli třem hlavním důvodům. Vzduch přecházející přes nos a tedy přes nosní dutinu se:
- Zvlhčuje – příprava vzduchu pro plíce
- Otepluje – příprava vzduchu pro plíce
- Očišťuje od drobných nečistot
Žádná z těchto funkcí se neprovádí, pokud dýcháte ústy. Nové studie však hovoří o tom, že při nesprávném dýchání a tedy dýchání ústy, nejen že přicházíte o funkce zmíněné výše, ale takové špatné dýchání Vám dokáže signifikantně změnit vzhled obličeje a to k horšímu. Samozřejmě ne hned, trvá to většinou léta.
Při dýchání ústy se totiž nijak nezapojují svaly obličeje, které jsou propojeny s horními dýchacími cestami, včetně nosních průchodů a mandlí. Tyto svaly jsou zodpovědné za udržování otevřených dýchacích cest a udržování jejich tvaru
Když tyto svaly nepracují správně, může dojít k nerovnováze, která způsobí, že tvář získá jiný, vizuálně méně atraktivní tvar. Například lidé, kteří dýchají ústy, mají často dlouhou, úzkou tvář, vysoké podnebí a úzkou čelist. Svaly zodpovědné za podporu horních cest dýchacích nejsou dostatečně zapojeny a jazyk padá zpět do hrdla a zužuje dýchací cesty.
Když dýcháte nosem, váš jazyk přirozeně vyplní prostor patra a vyvíjí tlak směrem nahoru a ven. To podporuje růst čelistních kostí dopředu, bez tohoto tlaku směrem nahoru a ven, váha a síla obličejových svalů způsobí, že horní čelist „spadne“ nebo se prodlouží. To může také vést ke vzhledu gumovitého úsměvu. Kromě toho „spodní čelist nikdy nevyroste úplně dopředu a může vést k tupému úhlu spodní čelisti, vysunuté bradě, zhuštění zubů a zúžení prostoru, kde má spočívat jazyk. Tyto změny nejsou jen estetickým problémem; působí na zúžení dýchacích cest, což může ovlivnit váš spánek.
Výzkum dokonce ukázal, že dýchání ústy může změnit strukturu vašeho obličeje již ve věku 5 let. Může způsobit, že se spodní čelist vyvine dozadu, což může vést k nedostatku místa pro jazyk v ústech. Nedostatek místa pro jazyk může zúžit dýchací cesty a může mít za následek chrápání, spánková apnoe a jiné zdravotní problémy.
Lidé, kteří dýchají ústy, mají slabý profil obličeje, malé spodní čelisti a zakrslá ústa a povislá rty. Nosní dýchání podporuje zdravý růst a vývoj již od velmi mladého věku. Dýchání nosem totiž variabilně využívá svalové skupiny v oblasti žeber, ramen, krku a obličeje.
Samozřejmě panika není namístě, pokud dýcháte nosem například. při sportovním výkonu nebo velmi málo části dne, struktura obličeje se Vám nijak nezmění. Pokud je však dýchání ústy u Vás standardem např. při spaní, může to být velký problém, jehož dopad ovšem uvidíte až za několik let.
Uznávaný americký chirurg Arash Moradzadeh řekl: “Dýchání ústy je hlavním problémem, zvláště pokud to začalo před pubertou, protože může mít tak obrovský vliv na způsob, jakým vaše struktura obličeje roste, a konečný výsledek toho, jak bude vaše tvář vypadat,”
Tyto poznatky jsou tedy extrémně zajímavé i ve spojitosti cvičení žvýkacích a obličejových svalů. Častokrát se totiž setkáváme s výhradami, že cvičení žvýkacích svalů je nemůže nijak zesílit a že cvičení těchto svalů nedokáže formovat vzhled obličeje. Nyní však víme, že stejně pasivní aktivita jako je dýchání vzduchu dokáže během dostatečně dlouhé doby změnit ne že svaly, ale dokonce strukturu celého obličeje! A to nezapomínejme, že struktura obličeje je formována kostí! Zatímco při cvičení s jawdefinery se bavíme o cvičení „pouze“ svalů, které jsou logicky mnohonásobně více formovatelné.
Toto je tedy další s důkazů, že struktura obličeje není něco neměnného, není to jen spojení jasně daných kostí, které se nedají formovat. Pokud tedy nezapojení svalů spojených s dýchacími cestami při nesprávném dýchání, umí mít tak negativní efekt jako je změna celé struktury obličeje k horšímu, jaký bude mít asi efekt právě naopak cvičení těchto svalů?
Přesně tak, dnes už jasně vidíme, že cvičení žvýkacích a obličejových svalů má řadu výhod zejména, když většina populace je má značně oslabené. Nejde vždy jen o vzhled, posílené svaly obličeje mají za následek správnou strukturu dýchacích cest, což je prevence proti spánkovému apnoe, chrápání atd.
